Zajímavá je etologie (chování) celé řady hmyzích druhů, zde namátkou uvádím např. tyto:

Hrobařík obecný - Necrophorus vespilloides. Jeho latinské jméno je odvozeno od zvyku zakopávat mrtvolky do země. Tímto způsobem zajišťuje potravu pro potomstvo před dalšími potravními konkurenty. O její nezávadnost se starají četní, na tělech brouků přinesení draví roztoči požírající nakladená vajíčka much. Brouci se při hledání zdechlin řídí čichem, obvykle se sejde na mršině současně několik párů, které mezi sebou bojují o její vlastnictví. Vítězný pár zažene konkurenty a začne ihned se zakopáváním mrtvolky.



Larvy zlatooček se živí mšicemi, proto kladou samičky vajíčka přímo do kolonie mšic. Vylíhlá larva začne okamžitě lapat okolní mšice a mohla by s nimi pozřít i vajíčka svého druhu, která by jí jistě také chutnala. Aby se to nestalo, klade zlatoočka vajíčka na jakýchsi stopkách. Přitiskne zadeček ke stvolu rostliny a vyloučí lepkavou tekutinu. Potom jej zvedá nahoru, tekutina se táhne za zadečkem a rychle na vzduchu tuhne. Tak vzniká stopka. Na její vrchol umístí zlatoočka vajíčko.



Krtonožka obecná je neobvyklý hmyz. Ohromné přední nohy potřebuje k tomu, aby mohla rýt v zemi, kde tráví většinu svého života. Dospělé krtonožky dobře plavou, mohou přeplavat i široké řeky. Schopnost plavat, ač se to zdá podivné, je spojena s podzemním způsobem života krtonožek. Často se totiž usazují na vlhkých loukách, které se octnou v období záplav pod vodou. Aby nepřišly o život, musely se rády nerady přizpůsobit - naučily se plavat.

Kněz mateřský (Elasmucha grisea) patří k běžným druhům čeledi knězovitých, která je v naší zvířeně zastoupena necelou desítkou druhů. Imaga tohoto druhu měří až 8 mm a vyskytují se během srpna a září (případně ještě do poloviny října) na olši, bříze i jehličnatých stromech. Samice tohoto druhu (i druhů příbuzných) je známá vzornou péčí o vajíčka, později i o larvy, což nebývá u hmyzu příliš častým zjevem. Imaga přezimují. Na jaře klade samice 30 až 40 vajíček na březové listí. Vajíčka jsou těsně při sobě a samice je přikrývá svým tělem po dobu dvou až tří týdnů, dokud se nevylíhnou prvé larvy. I potom probíhá další vývoj v matčině blízkosti.

Vážky, výborní letci, jsou schopny uletět desítky kilometrů, aby zajistily život svým potomkům. Vážky pak mají ještě dost síly, aby usedly na plovoucí list, ponořily do vody zadeček a nakladly vajíčka na potopené části rostliny. Larva je okamžitě po vylíhnutí v příznivém prostředí.



Kutilka vyhloubí v zemi chodbičku. To jistě není nic snadného. Když je chodbička hotová, vypraví se kutilka na lov. Vyhledá velkého pavouka nebo určitý druh hmyzu a ochromí ho žihadlem. Mnozí odborníci se domnívají že ochromení vyvolá jed, který působí podobně jako kurare, šípový jed Indiánů. Potom kutilka přenese pavouka k chodbičce, vtáhne ho dovnitř a uloží do něho vajíčko. Nakonec chodbičku zahrne, srovná povrch a dokonce jej upěchuje. Pomáhá si přitom vhodným kamínkem. Budoucí generace je v bezpečí a zásobena potravou. Některé druhy mají více takových hnízd. Uvážíme - li, jak žravé jsou jejich larvy, je jasné, že kutilky mají pořád co dělat. Postupně obletují všechny chodbičky, pokaždé přinášejí nového pavouka, otevřou hnízdo a potom, když larvě předloží čerstvou potravu, zase je zahrnou a vchod pečlivě zamaskují.

Kodulka evropská je podobná velkému mravenci, jejíž délka se pohybuje mezi 10 až 15 mm. Je nápadná podle prvých dvou modravých článků zadečku, na nichž nejsou skvrny. Okřídlení samci naletují na rozkvetlé okolíky, samičky běhají po zemi. Přezimují samičky. Objevují se v květnu; vlézají do čmeláčích hnízd, kde kladou vajíčka do larvy čmeláka. Když larva kodulky dospěje, kuklí se v hedvábitém zámotku. Vývoj v čmeláčím státě probíhá rychle, takže v červnu se objevuje již další pokolení. Do srpna vznikne ještě jedna generace. Kodulky se vyvíjejí v hnízdech různých druhů našich čmeláků. V jednom hnízdě se jich může vyvinout až několik desítek. Tento druh se u nás vyskytuje sice po celém území, není však nikde hojný. Je třeba si dávat pozor na jejich bodnutí, které je velmi bolestivé. Tu, která je focená, jsem objevil na Mohelenské hadcové stepi.



Modrásek hořcový, životní vývoj tohoto motýla (který se přirovnáním chová podobně ve vztahu ke svým potomkům jako kukačka) mne velmi zaujal a považuji ho za jednoho z nejzajímavějších a nejúžasnějších živočichů vyskytujících se na Třebíčsku (konkrétně v okolí obce Jamolice). Živnou rostlinou housenek tohoto motýla je na této lokalitě hořec křížatý (Gentiana cruciata). Samice kladou relativně velká bílá vajíčka na poupata a květy živné rostliny. Housenky po 2-3 týdny vyžírají semeníky hořců. Je-li jich více v jednom semeníku, dochází ke kanibalismu. Po dosažení posledního stupně růstového stádia (čtvrtého instaru) si housenka prokouše otvor ve spodní části semeníku, kterým propadne pod rostlinu. Tam čeká, až ji objeví dělnice hostitelského mravence z rodu Myrmica a odnesou si je do mraveniště. Pravděpodobnost, že ji mravenci ”adoptují“, prudce klesá s dobou, kterou housenka čeká pod živnou rostlinou. V průběhu adopčního obřadu a později v mraveništi komunikují housenky s mravenci prostřednictvím chemických látek (atraktantů), které napodobují "chemický profil" mravenčích larev. Díky nim mravenčí dělnice považují housenky za své larvy, odnášejí si je do mraveniště, pečuji o ně a krmí je. Po prvním přezimování část housenek roste velmi rychle, zakuklí se koncem dubna a dokončí svůj vývoj v červenci. Ostatní housenky se po prvním přezimování vyvíjejí pomalu a přezimují v mraveništi i další rok. Líhnoucí se imága nejsou před mravenci chráněna již žádnými chemickými atraktanty a unikají jen díky peříčkovitým šupinkám na těle, které zůstávají v kusadlech mravenců. Teď už záleží jen a jen na rychlosti, jakou se nový motýl dostane z mraveniště ven.